Porozhlédněme se po globálním výskytu pozůstatků minulých vyspělých civilizaci. Nebudeme si příliš všímat (až na výjimky) poměrně nových staveb jako jsou egyptské pyramidy (ty v Gíze jsou mladé pouhých 20 tis. let), zaměříme se spíše na zbytky stop z tak dávných věků, že pokročilý rozpad začíná stírat znaky umělého formování.
Mimo území naší domoviny (jeví se unikátní v celoplanetárním kontextu) sice narazíme na starobylé stavby na každém kroku. Stavby, jež byly vybudovány určitě před mnoha a mnoha tisíci lety. Avšak v porovnání s nejspíše miliony let starými megalitickými skalními strukturami na území GABRETY to jsou „novostavby“. Nalezneme někde s Gabretou něco srovnatelně pravěce dávného?
Nejdříve se zahloubáme nad vyjetými kolejemi v tehdy plastickém povrchu vznikajícího vápence, jež zanechala kola nejspíše „magií“ poháněných vozidel.
Stěny z kamenných bloků nejen na svahových hřbetech nalezneme od západní po východní Evropu a v impozantních rozměrech na Sibiři.
Poté se posuneme na severoamerický kontinent, konkrétně do Montany.
Zkamenělé dvojité paralelní rýhy – koleje vyjeté koly záhadných vozidel?
Řada výzkumů se zabývá vyjetými kolejemi, zkamenělými ve vápencové hornině. Výborný dokument z produkce Jiřího Matějky je úvodem do tohoto tématu. Náš portál přidá postupně porovnání s dalšími výzkumy. Dopředu jen stručně zmíníme několik důležitých bodů teze, jíž považujeme za to být v souladu se znaky staveb zkoumaných našim portálem.
Nejstaršími civilizačními sídly se zdají být skalní podzemní komplexy. Hornina které je kryla v době vzniku časem zvětrala a rozpadla se. Jejich zbytky se proto dnes nachází často pod otevřeným nebem. Některé vyjeté koleje vedly k těmto původním komplexům. Koleje byly vytlačeny v tou dobou plastické hornině a ke zkamenění došlo podle autora hypotézy – geologa, v průběhu tří až dvanácti miliónů let. Nacházejí se ve velkém množství a značné délce na území dnešního Turecka, Řecka, Španělska. Kromě v dokumentu zmíněného jediného místa, nenalézají se kolem kolejí stopy tažných zvířat, ani lidské.
Bylo nalezeno místo, kde evidentně měkký materiál povrchu byl vytlačen ze stopy odvalováním kola. Nikde však v kolejích nebyly nalezeny stopy trakce. Trakce je přenos síly motoru z hnaných kol na podklad. Posun vozidel musel tedy být zajištěn jinou technologií než trakčním pohonem kol, kterou dnes výhradně používáme.
V Kapadokii se kříží a spojují stovky kolejí vytlačených neznámými vozidly do tehdy plastického podloží. Poté se sjíždějí do jednoho bodu. Místa nakládky? A nedaleko odtud se nachází vstup do zatím největšího objeveného podzemního města v Anatolii.
Koleje jsou nejen ve Středomoří, ale i na jiných kontinentech – Severní Americe, Indii a na ostrovech. Do tvárné horniny, posléze zkamenělé, se otiskly kola vozů, ale zřejmě také různé konstrukční prvky, nosníky, rámy, rošty …. .
Nejnovější pohled na koleje a vyřešení záhady jejich vzniku. Zde ve Frýgii se těžil, nakládal a převážel tuf v povrchovém lomu!
Přeskočíme rovnou do finálního sestřihu, kde se upřesní Maksimovy postupně se rozvíjející úvahy. Výjev na konci vypovídá o průchodu transportního nebo těžebního stroje skrz hlubokou závěj tufového prachu.
Maksim Gaubec si odskočil z lázeňského pobytu ve Frýgii na letmý průzkum kolejí a zdá se vyřešil jejich záhadu. Ve smyslu jejich účelu, nikoliv ovšem zcela přesné doby vzniku. Koleje zřejmě nejsou svázány s etapou utváření tufových vrstev, ale až s dobou rozsáhlé povrchové těžby tufu a otisků kol a pojezdových ústrojí těžebních mechanismů a také otisků přepravních korb ve vysokých vrstvách prachu z právě tehdy těženého drceného a mletého tufu. Z rozsáhlé planiny byla odtěžena mnohametrová vrstva tufu a uprostřed zbyl jen pahýl stolové hory, vypovídající o původní podobě planiny.
A tohle jsou rozpracované megalitické průmyslové lomy na tufový vápenec, které ukusují části hor. V jejich stínu se skromně vinou specifické koleje. Zbyly po nějakých posunujících se mechanismech.
Skalní – podzemní komplexy na vrcholcích hor
Tajemství podzemních měst
Zajímavý dokument s Alexandrem Koltypinem, kandidátem geologicko- mineralogických věd. Komentuje místa, která osobně prozkoumal kolem Středozemního moře a nepřekvapivě se soustředí na lokality v Malé Asii. Na mnoha vrcholcích hor se nachází dnes velmi zerodované a rozpadlé komplexy hloubené do skalní horniny. Stupeň rozpadu a často povlak druhotných minerálů ve vnitřních prostorách je časově je podle Koltypina řadí do doby před 10 až 15 miliony let. Nutno však dodat, pokud hornina není sedimentárního, ale tufového původu, bylo by datování řádově jiné. Zajímavý je komentář Alexandra Koltypina k výšce postav dávných osadníků – některá místa jsou projektována na průměrný vzrůst dnešního člověka a jiná na výšku cca. 80 cm.
Podzemní města
Počet podzemních měst jen v Anatolii lze odhadnout minimálně na stovky, odkrytých jsou desítky, různých velikostí. Sotva v Kappadokii překročíme devětseteré kamenné koleje od neznámých vozidel, dorazíme do Derinkuyu, kde je přístupných 8 podzemních úrovní z 18. V těch prvních vidíme primitivní ruční práci, ale na některých hlubších to začíná vypadat zajímavě. Absence sazí na stropech nastoluje otázku zdroje světla. Absence zbytků oblečení, pokrývek apod. nastoluje otázku kým a kdy byly tyto prostory obývány.
Prohlídka všech možných dostupných koutů podzemního komplexu přináší mnoho nezodpovězených otázek.
Megality Sibiře – stěny, pilíře, kamenná moře
Gornaja Šoria (na hoře Kuilyum) a Kirelskij golec
Katastrofy jsou synonymem neštěstí, ale současně mohou přinést nové možnosti. Obrovské lesní požáry Sibiře v posledních desetiletích odkryly to, co bylo beznadějně utopeno v bujné vegetaci. Megalitické stěny na svahových hřbetech hor.
Dostat se na Gornuju Šoriju je v možnostech i městského turisty vybaveného rozumným osobním automobilem a mírnou fyzičkou.
Procházka na Gornoju Šoriu na hoře Kuilyum
Největší megalitická struktura Ruska
Severovýchodně od stěny se rozkládá další rozměrná struktura s neobvyklým vnitřně vertikálním členěním. Portál GP sice přiznává neznalost o její funkci, avšak nejspíše ví co to je. Průzkumníci megalitů a hráči Tetris vědí. Drahým čtenářům dáme čas na druhé zamyšlení než budou pokračovat ve čtení …. .
Celou strukturu uchopíme virtuálně na okraji pravé strany a zvedneme ji obloukem o devadesát stupňů, přičemž levý okraj ponecháme na zemi. Voila nová část stěny se nyní tyčí do neskutečné výšky s horizontálně kladenými bloky! V lokacích Gabrety se s podobným jevem převržených struktur také setkáme.
Srovnání: Převržené struktury na území Gabrety. Nyní ležící na boku, původně orientované na výšku s bloky kladenými horizontálně.
GABRETA – po svahu převrhnutý malý „pilíř“
GABRETA – převrácená struktura (Věnec)
Na Kirelskij golec vyráží expedice nejdříve s terénními automobily moderního typu. Po dosažení limitu jejich schopností je potřeba přesednout na terénní „gruzovik – vezděchod“ ještě sovětské konstrukce Gaz-66 “Šišiga“, v jehož příslušenství nesmí chybět motorové pily. Nakonec i on dosáhne hranic své průchodnosti terénem. Expedice poté může pokračovat již jen pěšky, je-li vybavena pevným oděvem a holinkami, repelentem proti komárům (kuřivem) a v neposledku ostře nabitým kalašnikovem. Naštěstí se expedice neopomněla vybavit dronem s vysokým rozlišením a tak můžeme sledovat úžasné kamenné struktury, které mnoho lidských očí nevidělo stovky let.
Expedice na Kirelskij golec; Krasnojarský kraj, Partizánský okres
Megality Ukrajiny
Ustinovskoje monastyrišče (Устиновское монастырище)
Monostyrišče, skála zvaná „ukrajinská pyramida“
Badatelé navrhují hypotézu určení megalitických stěn, vzhledem k jejich zasazení do terénu, jako pilířů a náspů přepravní sítě – analogu dnešní železnice
Megality Německa
Schwarzwald
Severoamerická Montana – podobnosti Šumava GABRETA
Megalitický komplex zdí a stěn v Montaně by mohl být mladším sourozencem struktur GABRETY.
Vidíme nesporně pokročilejší vázání bloků (v Gabretě jen vyjímečně, snad protože se ještě stavitelé domnívali, že není potřeba?). Logika konstrukcí je ale podobně mimo naše chápání. Pozorujeme snad jen základy a nadstavba (mohla být i bohatá) zcela zmizela, rozpadla se v prach?
Řada prvků má podobnou charakteristiku s Gabretou. Zapátráme ve fototéce a v krátké době provedeme srovnání charekteristických detailů, které nás zaujaly.
Badatelka Tina v zajímavé synchronicitě s naším portálem uveřejnila svoji novou analýzu týkající se horninových struktur v Montaně. Tentokrát však s jejími závěry principiálně nesouhlasíme. Náš portál si je jistý ohromným rozměrem času, v kterém byly megalitické struktury vytvářeny. A v každé době měli tvůrci nepochybně k dispozici jiné prostředky, znalosti a stav materiálu (horniny). Předložená kriteria pro posuzování umělého či přírodního charakteru struktur jsou u Tiny příliš těsně svázány s logikou uvažování aktuálního typu civilizace lidského druhu.
Umístění lokalit prehistorických megalitických struktur podle zemské šířky
Bude zajímavé zobrazit místa megalitických stěn na zemském glóbu a porovnat stupně jejich zemských šířek. A pouvažujeme nad chováním lokalit v rámci Mariovy hypotézy posunů zemské kůry (ve směru přímky kolmé k rovníku a protínající Grónsko) při periodicky se opakujících globálních kataklyzmatech.
Brzy doplníme.
Copyright © 2021-2023 – globalnipravek.cz
Publikováno 25. 6. 2022, upraveno 28. 10. 2024.