Řada hypotéz se zabývá vznikem a utvářením planetárních soustav. Několik vzájemně se doplňujících zde uvádíme.
Realitě blízká hypotéza je pro obyvatele planety zásadně důležitá. Stadia, kterými vývoj planety prochází, mají fatální dopad na život na jejím povrchu.
Civilizace si musí ujasnit, na co se má pokusit připravit, chce-li pokračovat ve své existenci. Pokud má o to ovšem zájem.
Cyklické zásadní změny klimatu jsou potvrzeny – teorie Milankovičových cyklů – oficiální věda
Že na planetě Zemi neustále probíhají změny je nezpochybnitelné. Nyní žijeme v neuvěřitelně poklidném období, a blíží se jeho závěr. Astrofyzikální vlivy mají na planetární klima samozřejmě nejzávažnější dopad.
Cykly jsou oficiální vědou potvrzovány, jedním ze způsobů je probíhající výzkum vrtů v ledovcích v Grónsku a na Antarktidě. Podle něj došlo za poslední 2 miliony let k 20 cyklům nárůstu a poklesu ledovcové pokrývky. Tento výzkum je jedním ze základů hypotézy Maria Buildrepse.
Nemáme jistotu, že změny jsou způsobeny výhradně popsanými Milankovičovými cykly. Mohou být způsobeny i jinými příčinami, např. prolétáním planetární soustavy novými úseky galaxie s jiným prostředím a různou další kombinací.
I. Změna excentricity dráhy Země kolem Slunce v cyklu 100 tis. s maximem za 405 tis. let
II. Precese zemské osy s cyklem 24,7 tis. až 25,8 tis. let
III. Kolísání ekliptiky (nebo sklonu osy) mezi 22,1° a 24,5° – obliquita s cyklem 41 tis. let
IV. Změny náklonu roviny oběžné dráhy Země (ekliptiky) vůči rovině Slunce – Jupiter tzn. precesi její oběžné dráhy s cyklem 100 tis. let, nevzal původně Milankovič v úvahu. Přestože se zajímavě shoduje s cyklem chladnějších období v posledních 800 tis. letech.
Alternativní kosmogonie tří světů – 3 orbity planety Země
Peruánský badatel Alfredo Gamarra ztotožnil symboliku tří prvků, která se vyskytuje v mnohých kulturách na Zemi, s chováním naší planety v minulosti a tím, v jaké epoše se nacházíme dnes.
Doba oběhu Země ve dnech pro dráhy kolem Slunce po přeskokách z kratší na delší.
V symbolech se objevuje koncept tří postupně rostoucích oběžných drah Země kolem Slunce. A tedy i tří prodlužujících se dob oběhu a délek pozemského roku.
Alternativní „Hypotéza posunu zemské kůry“ vysvětluje matoucí zdánlivou změnu
klimatického pásma – nad stejným bodem zemského povrchu
Hypotéza posunu zemské kůry vysokoškolského profesora Charlese Hutchinse Hapgooda vyšla s podporou Alberta Einsteina knižně v roce 1958. Je racionální funkční alternativou k současně přijímané, podle nás problematické a neudržitelné hypotéze driftujících kontinentálních desek, která v sobě obsahuje řadu neřešitelných problémů, včetně dodnes neopravených goniometrických chyb.
Kniha „Earth’s Shifting Crust“ je dostupná zde: https://archive.org/details/eathsshiftingcru033562mbp .
Pokud Hypotézu posunu zemské kůry doplníme Hypotézou rostoucí planety (avšak týká se planet obecně), která je popsaná níže, dostaneme funkční a racionální teorii, poskytující obraz planetárních událostí v minulosti i umožňující predikci událostí budoucích.
Hypotéza změny geografických pólů Maria Buildrepse zřetelně navazuje na Hapgoodovu hypotézu. Je doplněna řadou ověřených vědeckých statistik, matematickými výpočty a faktickými důkazy. Z hypotézy plyne řada podstatných důsledků.
K zásadní změně náklonu zemské osy, jejž uvažují jiné teorie, nedochází. Hypotéza logicky objasňuje, bez potřeby změny náklonu, cyklické střídání klimatických pásem ve zdánlivě stejné zemské šířce. Ve skutečnosti je změna klimatu, na konkrétních místech zemského povrchu, způsobena jejich fyzickým posunem do jiného klimatického pásma. Tím je také vysvětlena záhada dob ledových.
Mario Buildreps živě:
„Tohle řeší záhadu doby ledové“!
Příčinou posunu celé zemské kůry může být silná iniciace (možná související s uvažovaným periodickým růstem průměru planety viz. Hypotéza rostoucí planety), kdy dochází k odtržení pevné zemské kůry (tloušťka kůry je 5-70 km) od poloviskózního zemského pláště a poté k jejímu sklouznutí po obvodu o obloukový úhel. Působením silového vektorového momentu vytvářeného excentrickou oběžnou dráhou Země kolem Slunce a stávajícím náklonem zemské osy se korový obal planety jednorázově posune po kulové ploše pláště po přímce vedené kolmo k rovníku a protínající Grónsko. Tato událost se již několikrát zopakovala v intervalu 60 – 120 tisíc let. Autor hypotézy Mario Buildreps identifikoval ve svém výzkumu 5 – 6 posunů za posledních cca. 0,6 miliónu let. Pro nejnovější poznatky sledujte jeho web Antiquity Reborn.
Dopad na existenci civilizací na Zemi
Po uvedených kataklyzmatických událostech se pravděpodobně výrazně snížila intenzita budování staveb přeživšími vyspělými civilizacemi. Řada staveb z různých dob nebyla evidentně dokončena. Obnovené civilizace poté navazovaly na předchozí, nejspíše téměř zničené. Ale stále evidentně disponovaly vysoce pokročilými technologiemi. K jinému velkému globálnímu a možná mimořádnému kataklyzmatu („Potopě světa“) došlo také zhruba před 12 tisíci lety (ale bez posunu zemské kůry). Kontinuita dnešní civilizace našeho lidského typu s předchozími megalitickými byla přerušena. Používání pokročilých megalitických technologií však pokračovalo – podle nejnovějšího alternativního výzkumu minimálně v podobě Antické civilizace s centrem v Anatolii a předpokládané civilizace „Nagas“ v jihovýchodní Asii. Po jejich pravděpodobných kataklyzmatických zánicích byla kontinuita s nimi a s jejími nositeli víceméně opět přerušena dodnes.
Prognóza budoucího chování planety
Hypotéza posouvání celé zemské kůry po obvodu planety spolu se zvětšováním jejího objemu může vysvětlovat mnoho nyní zdánlivě izolovaných jevů (místní doby ledové, zvyšování gravitace) z minulosti planety. Přináší bohužel také předpokládaně neodvratnou prognózu některých dějů příštích.
a) Blížíme se pozvolna ke konci klidové doby a možná už jsme v počátcích změny.
b) Grónsko v minulosti vystoupalo z jižní zemské šířky přes severní geografický pól (tam se vytvořil jeho ledovec) a nyní se ocitlo na cestě zpět na jih. Po příštím kataklyzmatickém posunu kůry dojde k roztátí ledovce s globálním dopadem.
c) Východní Sibiř se posune k severnímu geografickému pólu. Špatná zpráva pro Rusko.
d) Česká republika bude posunuta jižním směrem do teplejšího klimatu. Otázka zní, bude-li zde ještě někdo z našich potomků, kdo by to ocenil.
Časová osa posunů geografických pólů (měřítko osy X je v tisících roků, kolísání teploty je na ose Y)
Zemské jádro je zřejmě obklopeno pradávným dnem oceánu – oficiální věda
Podle geologů není žádná kůra oceánského dna starší než 200 miliónů let. Odkazovaný článek však vychází výhradně z oficiálně uznávané teorie „deskové tektoniky a subdukčních zón“.
Otázka našeho portálu v alternativní verzi zní: „Bylo by možné vysvětlit pokles pradávného dna oceánu k vnějšímu zemskému jádru pádem do puklin zemské kůry mezi kontinenty v místech dna oceánů, což vyplývá z Hypotézy rostoucí planety?“
„Zemské jádro je zřejmě obklopeno pradávným dnem oceánu (pozn. portálu – toto je oficiální verze)
Síť seismických stanic v Antarktidě přispěla k odhalení pozoruhodné vrstvy v zemských hlubinách, na rozhraní zemského pláště a vnějšího jádra. Vrstva ULVZ (Ultra-low velocity zone) je v porovnání s tradičními vrstvami zemského nitra velmi tenká. Její mocnost je jen asi 5 až 40 kilometrů. Má podobu podzemních pohoří a zřejmě jde o dávnou oceánskou kůru s dnem oceánu, která klesla do hlubin v subdukčních zónách.“
https://www.osel.cz/12816-zemske-jadro-je-zrejme-obklopeno-pradavnym-dnem-oceanu.html
https://www.osel.cz/popisek.php?popisek=36396&img=sciadv-figure.jpegObjev páté vrstvy naší planety – uvnitř vnitřku – oficiální věda
„Nejvnitřnější vnitřní“ jádro je zcela novým potvrzeným vědeckým objevem. Jeho chování dost pravděpodobně ovliňuje celou planetu Zemi.
Alternativní hypotézy, námi zde uvedené, po tomto oficiálním objevu vypadají o to zajímavěji.
Alternativní „Hypotéza rostoucí planety“
Hypotéza racionálně vysvětluje oddalování zemských desek od sebe a odůvodňuje postupné zvyšování gravitace.
Přednáška reaguje také na zmíněný objev dna pradávných oceánů pohružujících se k zemskému jádru. Komentuje důrazně nesoulad tohoto zjištění o dnech s oficiální teorií pouhého driftu desek zemské kůry.
Velká komplexní alternativní hypotéza My Techno Lab. O zdroji energie a hmoty planety Země,
jejím složení a vývoji. O zrození ze Slunce. O proměnlivých orbitách planetární soustavy
Kompilaci hypotéz řady nezávislých badatelů ruskojazyčného prostoru vytvořil zakladatel Technické laboratoře v Minsku – Sergej. Podle našeho portálu nesmírně zajímavou. Sergej také vypracoval hypotézu o funkci pyramid. Z hlediska technického inženýrství na mimořádně vysoké odborné úrovni.
V další analýze se autor zabývá zdrojem „volné“ energie planety Země. Tuto energii možná mohl mít na mysli Nikola Tesla. Tato analýza operuje jen v rámci obecně přijímané fyziky.
Je na čase převzít roli Bohů, aneb jak ve skutečnosti funguje svět
Je nám dostupná volná energie Nikoly Tesly?
Kanál s dalšími díly My Techno Lab s českými titulky: https://www.youtube.com/playlist?list=PLSUDbmBmAalW2lCn6PAK51XCvpyym5PjJ
Hypotetický příběh planety Phaeton v tragické roli, s mýtickým Nibirem trochu jinak. Děj se poté přemístí na Mars a na závěr na Zemi
Zůstaňme prozatím ohledně paleokontaktu na úrovni naší Sluneční soustavy. Autoři z Vědecko-výzkumného střediska Laboratoře Alternativní Historie (LAI) rozvíjejí na Sergeje navazující hypotézu o původu uvažované vyspělé mimozemské civilizace.
Kataklyzmata způsobená pravděpodobně astrofyzikálními příčinami
Zánik Antické civilizace – alternativní hypotéza
Antická civilizace s centrem v Anatolii (Malé Asii) byla zřejmě jednou z posledních vyspělých, technologicky pokročilých megalitických civilizací na naší planetě.
Přisouzení autorství Antických staveb Řekům (Helénům) je neudržitelná fikce institucionální vědy
a jedním z mnoha selhání naší současné civilizace.
Dvanáctimetrové závaly – zásypy stavebních komplexů (týká se dle našeho portálu např. i Göbekli Tepe) po celé Malé Asii jsou předmětem hypotézy o kosmické kolizi planety Země a jejího malého měsíce.
Vysvětlení katastrofického zániku nás však nijak nepřibližuje k poznání nositelů této civilizace. Po událostech mnohametrové vrstvy spadu dochází k nástupu naší lidské civilizace v podání helénistického světa. Řekové však nemají žádnou kontinuitu s předchozí civilizací kromě zasypaných staveb vyčnívajících ze země, které odkrývají a používají jako základ „helénské antické“ architektury.
Naše moderní civilizace pokračuje v odkrývání antických staveb, intenzivně především od začátku 20. století.
Na prvním videu ukazuje Maksim Gaubec v jordánské antické Gerase mnohametrové zásypy zeminy, hlíny.
Na druhém obrázku jsou Sardy – starobylé město v Turecku, až do začátku 20. století pohřbené a na mnoho tisíciletí zakonzervované hlínou a zeminou. Fotografie je z vykopávek v letech 1910-1914. Stavby vypadají dnes jako takřka nové, mnoho z nich nebylo v době zasypání ještě ani dokončených.
Na třetím videu jsou Sardy dnes.
Zasypaná jordánská Gerasa
Sardy r. 1910
Sardy dnes – v průzkumu Maksimova kanálu Zapomenutých rozvalin
Oficiální studie
Změny magnetického pole zachycené v hlíně mezopotámských tabulek svědčí o závažných globálních událostech
Závažné změny se začaly dít zhruba 3 000 let př. n. l.. Pokračovaly 1 500 př. n. l.. A od roku 1 000 př. n. l. se něco silného zopakovalo dokonce 4-krát.
Změny v magnetickém poli musely být vyvolány buď nějakými událostmi v zemském jádru, nebo se naopak zemskému jádru z vnějšku něco velkého přiblížilo.
Alternativní hypotéza zásypu (nejen území Anatolie) – spadu mnoha metrů vrstev hlíny, písku, kamenné drtě
Hypotéza spadu hlíny v komentářích od sledovatele kanálu Maksima Gaubece, pod uvedeným videem o Gerase. Vysvětluje stav zasažených regionů a upozorňuje na dodnes viditelné stopy na satelitním zobrazení zemského porchu.
„Autor komentáře @user-43asjdh9q3
K zasypání došlo během světové potopy, kdy proud bahna a hlíny pokryl obrovské území Země, stačí se podívat na satelitní mapy, abychom viděli stopy směru proudění bahna a hlíny, které jsou i po tisíciletích z družice stále dokonale viditelné.
Platón v „Dialogách Timaios a Kritikos“ vypráví, že ze slov svého děda Kritiase staršího, který mu zase převyprávěl příběh Solóna, který ten slyšel od kněží v Egyptě, když Solón s kněžími vedl rozhovor o starověkých civilizacích, kněží Solónovi řekli, že Heléni (Řekové) neznají svou historii a kdo žil před nimi na jejich území, protože je zcela zničila potopa, přežili jen negramotní obyvatelé hor.
A také egyptští kněží vyprávěli Solónovi o ostrově Atlantida, který se během potopy ocitl pod vodou. Nacházel se téměř naproti „Herkulovým sloupům“, dnes je to Gibraltarská úžina, kterou ze stran obklopují dva pahorky-horky, staří je nazývali „Herkulovy sloupy“.
Při této potopě byly zničeny všechny existující civilizace, včetně ostrova Atlantida, který se nacházel v Sargasovém moři, o němž psal Platón.
–
K potopě došlo podle výpočtů irského historika Jamese Aschera v letech 2348-2347 př. n. l. Kr. a podle moderních výpočtů založených na datech v Bibli v letech 2346-2345 př. Kr., kdy na Zemi na severu Číny, kde je dnes hliněná poušť Aljašán, spadl malý měkký hliněný měsíc Země Faeton (Fata), který způsobil potopu, právě tato potopa spláchla ostrov Atlantida, kde byl hlavní chrám Poseidona a jeho lidské manželky Kleito, jejichž prvorozenými dětmi byli Atlantida a Gadir, ale Atlantida byla uznána za nejstarší a stala se prvním vládcem ostrova Atlantida.
Poseidon řecké jméno, římské jméno Neptun, sumerské jméno Dagon, EnKi (En-vládce, Ki-Země), rodné jméno Ea, syn Annu.
Poseidon nežil pod vodou, byl pánem moří podle losu bohů a žil na svém ostrově Atlantida v Sargasovém moři.
–
Obří vesmírné těleso, malý měkký hliněný měsíc Země – Faeton (Fata), zasáhlo tečně sever Číny – místo, kde se nyní nachází poušť Aljašán, a vytvořilo právě tuto poušť, přičemž rozbilo zemskou kůru ve vzdálenosti stovek kilometrů, ta se zhroutila a celá masa horniny se vydala směrem ke spojenému zálivu, který vytvořil Ománský a Perský záliv, a dále se tato masa vydala směrem k dávnému spojenému Středozemnímu moři, rozdělila dříve spojené moře na Černé a Středozemní moře a přílivem zeminy a hlíny a zasáhla přílivovou vlnou území Turecka. Došlo ke vzdutí vody a zaplavení měst, která se nacházela podél pobřeží. Větší část vody Středozemního moře – hnala se přes Egypt, Súdán, Čad, Niger, Mali Mauretánii, Senegal – zaplavovala celou Afriku, odplavovala svrchní vrstvu půdy a vytvářela poušť Saharu, slévala se do oceánu. Cestou se proud vody střetl s překážkou – horami, vzniklo mnoho velkých vírů, největší z nich na území Mauritánie „Oko Sahary“ – „Struktura Rišat“ – stopa po velkém víru, vedle hor je několik vírů menších, je jasně vidět, že voda začala vířit v místě, kde hory bránily průchodu mohutného proudu vody.
–
Pád měsíce Faetona (Fata) potvrzuje obrovské množství obrazů antických umělců „Pád Faetona“, například obraz „Spasitel světa“ Leonarda da Vinciho, kde jsou na obloze zobrazeny TŘI měsíce, a také další obrazy, kde děj vypráví o pádu na Zemi jednoho ze tří měsíců – Faetona, který způsobil potopu světa, kde se vždy děj obrazů – Tři koně (tři měsíce) rozdělí a Faeton se zřítí na Zemi.
Nicola Poussin. Hélios a Faeton, kolem roku 1635.
Nicolas Bertin. Faeton se setkává se svým otcem, kolem roku 1720
George Stubbs. Faethonův pád, 1777
Luigi Riccardi. Faeton na slunečním voze, 1822
Gustave Moreau. Faeton, 1878
Peter Paul Rubens. Pád Faetona, 1604-05
Joseph Heinz. Pád Faetona, 1596
Jan Karel van Eyck. Pád Faetona, 17. stol.
Luca Giordano. Pád Faetona, 17. stol.
Sebastiano Ricci. Pád Faetóna, 1703-04
Adolf Sunaert. Pád Faetóna, 1868
–
Mapu ostrova Atlantida si můžete snadno prohlédnout na mapě Piri Reis, pokud na ní najdete Gibraltarský průliv a podíváte se na mapu naproti – velký ostrov, na kterém jsou vidět hory (internet je plný ořezaných kopií mapy, těsně před Atlantidou hledejte plnou verzi mapy v dobrém rozlišení, ne ořezanou! Tato mapa je předpotopní a je národním pokladem Turecka). Americký věštec Edgar Casey řekl, že pozůstatkem ostrova Atlantida je ostrov Bimini severně od Kuby, že když se na něm bude kopat, najdou se důkazy. Expedice na ostrově Bimini našly nedaleko od pobřeží pod vodou v hloubce 3-5 m kamennou umělou „silnici Bimini“, ve skutečnosti však nejde o silnici, ale o zeď, která se dostala pod vodu a je překryta mořským nánosem.
Dodatek:
Zásypy jsou tvořeny více vrstvami, protože potop bylo i poté několik, což píše i Platón ve své knize Dialogy Timaiovy a Kritikovy: Egyptští kněží řekli Solónovi, že bylo několik potop. Také v knize Umnova-Denisova Zlatá kniha Thráků“ se píše, že byla ještě jedna potopa.“
Mechanismus zasypání či zavalení vyvýšených staveb a jejich podzemí různorodým materiálem není z hlediska našeho současného poznání vůbec jednoznačně určitelný. Mohl by snad být kombinací přírodního i umělého působení?
Hlína zaujímá 6% povrchu Země.
Tabulka obsahu vrstev z lokality cihelny u Sverdlova je extrémně zajímavá. Vrstvy s projevy životní činnosti, se zbytky rostlin a živočichů se opakují v hloubce 19, 26 a 42 metrů. Klíčové znaky jsou hloubka vrstev, složení a zápach sirovodíku, který vypovídá o okamžitém překrytí živé vrstvy další, katastrofickou… a jak určit stáří a dobu vytváření každé vrstvy?
Doplňující komentář vysvětluje mechanismus katastrofy pokrytí povrchu hlínou nikoliv působením nějaké lokální ničivé zbraně, ale plošným spadem na celé území zasaženého širokého pásu:
“ Autor komentáře @user-if1xt8cp5u
Ještě jednou: no a jaká špinavá zbraň? Jakákoli zbraň z bláta, shozená z výšky, zničí všechny stavby. Navíc zdi, jako je ta v tomto videu, pokud jsou vyplněné hlínou uvnitř a ne venku, se pod tlakem země zhroutí. Podívejte se, jak se projektují opěrné zdi vůči zemině. Je zřejmé, že stavba byla zasypána ze všech stran najednou – zvenčí i zevnitř. Pokud byla rovnoměrně zasypána zvenčí i zevnitř, znamená to, že zemina byla rovnoměrně nasypána z nebe. Tak by tomu mohlo být v případě, že Země procházela shlukem prachu ve vesmíru. Kosmický prach, který se usadil na Měsíci jako osmimetrová vrstva, se z 50 % skládá z molekul vody a druhých 50 % je téměř totožných s pozemskými hlínami.
Zde je vodítko jak k zániku civilizace, tak k všudypřítomnému zaprášení a zachování Baalbeku. Jedná se o globální katastrofu, kterou nelze zastavit. Baalbek přežil, protože byl neúplný, neměl střechu a byl rovnoměrně pokrytý. Budovy, které měly střechu, se „zhroutily“ dovnitř od tlaku země zvenčí, s výjimkou těch, které měly klenutou konstrukci. Představme si nyní rovnoměrné srážky o výšce osmi metrů na celé Zemi. Nyní dvou až třídenní deště s 30 cm srážek způsobují záplavy a bourají domy. V Indii v období dešťů rozvodněné řeky, které nesou stovky kilometrů horniny z hor, zaplňují celá patra. Ale tady je to osm metrů a jílovité bahno. I když jsou hory vzdálené tisíc kilometrů, stejně vás zasypou pod střechou. V Soči se teď kvůli změně toku malé řeky po olympiádě břehy vymílají rychlostí 2-3 metry ročně. Kdysi bylo v této malé říčce dost kamení a písku, které přinášela, aby se vyplavený břeh obnovil. Člověk si prostě nedokáže představit, jakou sílu má příroda, co dokáže silný déšť.
Po katastrofě civilizace zanikla a těch několik málo přeživších si uchovalo zbytky technologického vybavení. To vysvětluje pokračující pátrání po tomto vybavení. Pokud byla civilizace dostatečně vyspělá, měla kolonie mimo zemi. Věda nám říká, že lidé narození mimo Zemi by nebyli schopni žít na Zemi. Říká vám to něco? Sám o tom neustále mluvíte. Zároveň kolonie, první staletí po kolonizaci, budou určitě závislé na Zemi, protože ne všechny užitečné látky potřebné pro život jsou ve vesmíru a ne všechny látky lze syntetizovat v mikrogravitaci nebo její nepřítomnosti.
Nyní si představte majitele předmoderního světa. Museli si být vědomi toho, že se Země blíží k oblaku prachu, a mohli si spočítat následky. Co by udělali? Postavili by si „bunkry“ v horách, protože hory by byly prvním místem, které by se muselo vyčistit, a bahno a voda by se hrnuly do nížin. Navíc by se při pádu takového množství hmoty na povrch planety nevyhnutelně zvýšila gravitační síla. Pro vysoké obry by takové malé zvýšení gravitace nevěstilo z dlouhodobého hlediska nic dobrého. V horách je gravitační síla o něco nižší. Nejvyššími horami jsou Himálaje. Mohl tam být poslední z jejich země. Proto všechny ty příběhy o Šambale.
Nevíme, kdy to všechno bylo, ale soudě podle Bible, už před 6 000 lety to byla minulost. Za tak obludně dlouhou dobu musela být hlína a špína erodována. Proto vidíme, že hlína zůstává uvnitř amfiteátrů, ale ne vně. A ve městech zůstala, protože keramické střepy brání erozi hlíny. Podívejte se na fotografie venkovských řek z doby před 100 lety, jak moc přirozený proud těchto řek bez katastrof vymílá břehy, odplaví hlínu. V Leningradské oblasti se nachází řeka Tosna, přítok Něvy. Jsou tam peřeje a poloha těchto peřejí je zdokumentována. Za posledních 300 let se peřeje posunuly o několik set metrů, půda je odplavená, promíchaná s žulovými vulkanity postglaciální doby. Co se stane s nestabilní sypkou jílovitou půdou za 6000 let? Budou odplaveny do moře. V současné době najdeme jílovité půdy pouze v prohlubních v horách a na rovinách. Protože v nížinách tato půda dlouho odtéká, ale v prohlubních ji voda nemůže odnést.
Navíc hojnost kosmického prachu v atmosféře musela bránit slunečnímu záření, aby se dostalo na povrch. Na Zemi musela nastat doba ledová, a to velmi náhle. Z této doby ledové se pravděpodobně právě dostáváme. Ledovce v Himálaji tají, tají i ledovce v jiných pohořích. A na ledovcích nenajdeme jílovou výplň, protože vznikly až po katastrofě. Čekáme, až rozmrzne Antarktida a Grónsko. “
Odkaz na video s komentářem: „Tři podlaží Baalbeku: A kolik dalších je pod zemí?!“ – https://youtu.be/vmm2Q9vVHRM .
Stránka publikována 25. 6. 2022. Upravena 7. 4. 2024.